Judo club Jenis

Novinky

Zápasy

JcJ - AC Dýně

Urvané vítezství v napínavém utkání
                          Judo club Jenis Dýně AC

Po krátké odmlce, způsobené ztrátou hesla našeho webmastera Fanouše, opět přidávám příspěvek s komentářem o zápase. Co je důležité říct je, že po sestupu do 8. ligy, způsobeným odečty bodů za pískání a podobné excesy, následovala spanilá jízda osmou ligou, kde jsme až na jediný zápas všechny vyhráli (Prohráli jsme s týmem, který měl stejně jako my samé výhry za dost nefotbalových podmínek – Hřiště ZŠ Petroldova a nedostavení rozhodčího vzali za své). Procitnutí zpět do sedmé ligy bylo poněkud drsné, protože jsme po čtyřech kolech měli samé prohry a to i přesto, že jsme výkonnostně za svými soupeři ani v nejmenším nezaostávali. To je již naštěstí minulostí a po osmi kolech máme na svém účtu 4 výhry a 4 prohry a již se nacházíme ve vodách mezi postupem a sestupem. Sezonou nás provází malá střelecká produktivita, která sužuje tým a jeho tradiční střelce, což je nejspíš i příčinou slabých výkonů, především ze začátku sezóny. Již ale zpátky k našemu zápasu s dýní…

 

Zápas se odehrával na umělé trávě třetí generace Zákostelní, což dávalo tušit, že kvalita fotbalu bude o něco na lepší úrovni než by bylo zvykem a nesl se v duchu okolností, které se pro náš tým stávají tradičními. Jako již tradičně byla řada hráčů po „veselé“ noci v nevalných fyzických podmínkách doprovázeni po celý zápas bolením hlavy a alkoholových výparů a jako již tradičně dorazil jako poslední v době kdy měl být zápas zahájen náš gólman, který je bohužel i nejpomaleji oblíkajícím se hráčem a jako již tradičně jsme měli veliké problémy se při rozstřelování trefit do brány.

 

Zápas začal ve svižném tempu a za přátelské atmosféry se odehrával v poklidném duchu. Soupeř byl na první pohled zkušenější a dobře pozičně hrající, protože našim útočníkům nedal moc prostoru a včasným obsazováním se snažil eliminovat prostor pro přihrávku a založení akce. Ke slovu se tak dostávaly individuální pokusy o průnik, které končili buď faulem, nebo nepřesnou přihrávkou, případně náhozy na obsazené útočníky k bráně soupeře, které končily špatným zpracováním, nebo včasným přistoupením obránců. Naše řady zase naopak zaměstnávali především dlouhé nákopy na bránu, případně náhozy na bránu a postupným útokem se Dýně dostávala k naší bráně jen zřídka. Semtam se popěkné kombinační, nebo individuální akci dostal do šance znovuzrozený Pospíšil, na kterém po drastické dietě dres vlaje jako použité pleny ve větru, který svou rychlostí často dělal problémy soupeřovým obráncům. První poločas tak skončil bezbrankovou remízou, nesl se v přátelském duchu a i přesto, že rozhodčí přišli právě z kolejí Matfyzu, tak nebylo vidět ani moc nepovolených zákroků.

 

V druhém poločase začal být soupeř z výsledku nervozní a začal se často uchylovat k dohrávání soubojů a hru znatelně přitvrdil. Z protihráčů naší obranu zaměstnával především hráč s číslem 33, který se evidentně s míčem nepotkal prvně a vrásky na čele (a kdo ví kde ještě jinde) tak vyskočili nejednomu našemu obránci. Když už jsme si začínali říkat, že je remíza krásným výsledkem, tak přišla další světlá chvilka znovuzrozeného Pospíšila, který si pospíšil při pressingu a vyšťouchl míč obránci soupeře, aby nekompromisně zakončil. To, že shodil pár kil mu evidentně skutečně prospělo…..1:0……To, že soupeř začal prohrávat však mělo za následek zvýšenou nervozitu soupeře, pramenící v řadu záludných zákroků, které však rozhodčím zůstaly nepotrestány. Pokud pomineme řadu nákopů do holeně a dalších částí těla (byl jsem opravdu rád za své chrániče), pak za zmínku stojí především snaha uválet Vencu před naší bránou, kdy se útočník zahákl do nebohého Václava takovým způsobem, aby ho mohl pořádně provalchovat. To v řadě naších hráčů vyvolalo řadu nevole, kterou se svými nadávkami snažil zmírnit Tomáš (poněkud neúspěšně). Protivník se ve zbytku zápasu snažil vrhnout všechny síly do útoku, ale všechny nákopy a náhozy na bránu byly zneškodněny Machem, nebo Šebestovou (Vojtou a Lukášem). Za zmínku však stojí poctivý výkon ke konci utkání, kdy se i útočící hráči zapojili do bránění. Postupně se začal na části hřiště před soupeřovou brankou objevovat prostor pro naše útoky a protiútoky, kterého jsme často využívali. Dokonce i Vojta Sedmidubský se dostal do jednoho protiútoku, ale ukázalo se proč hraje v obraně, když v koncovce nezamířil přesně a my mohli sledovat míč jak plachtí do sítě za bránou. Nervózní Dýně ke konci trochu zariskovala když nepostavila zeď proti přímému kopu a Vašek Sedmidubský přesnou střelou do levé šibenice protáhl gólmana hostů. Trochu netradičně naše snaha o pressing vyzněla naprázdno, když si obránci dokázali přesně přihrát a to i s brankářem, čímž docházelo k častému přečíslení a tak trochu již tradičně jsme mohli vidět supícího Tomáše Wágnera, kterému opět nepomohla ani poločasová „vítězná“ cigaretka ke vstřelení prvního gólu sezony a tento elitní střelec tak spěje ke své první sezoně bez gólové radosti a dá se u něj předpokládat zvýšená agresivita v příštích pár dnech.

 

Góly:  Pospíšil (po dietě) 55

 

 

 

 

Autor: Matouš Kostlivý

Žádné komentáře