Judo club Jenis

Novinky

Zápasy

JcJ - Odpadlíci

Judisté pokračují ve své spanilé jízdě.
Dne 27. Dubna 2008:
Za krásného počasí a až letních teplot, jsme se sešli na nám velmi známém pankráckém kolbišti. Všichni zde byli tentokráte včas, ovšem až do chvíle, než se Fanda zmínil Tomášovi, který byl na hřišti jako první (zřejmě z důvodu kvalitního předzápasového protažení), o našich fotbalových registračních dokladech. Tomáš, který je měl v jiném baťohu, na nic nečekal a srdcařsky naskočil do auta, aby je ze své domoviny na Jižním městě dovezl. Z tohoto důvodu, jsme museli prvních pár minut odehrát bez střídání a obzvláště Fanda to těžce nesl. Těsně před zápasem došlo k seznámení Matouše s Honzou Sýkorou, který se dosud na žádný zápas kde hrál i Matouš nedostavil.

Zápas začal a my jsme zjistili, že čelíme týmu, který má již určitě něco odkopáno, technicky velice vyspělému a výborně bránícímu. Zápas začal na škvárovém terénu, kde na straně u střídačky byla na hřišti obrovská louže. Ta bránila mnoha hráčům poblíž inkriminované oblasti zapojit se do hry. Poměrně často hru louže ovlivnila, protože míč, který se v ní zastavil, hráče zbrzdil a bránící hráč tak měl dost času na to, aby louži oběhl a na útočícího hráče si na druhém konci počkal. Začátek zápasu se rýsoval v poměrně vyrovnaném duchu, kdy ani jeden tým neměl výraznější šanci a převážně šlo zběsilý boj o míč. Pak si ale Honza Sýkora vzal míč, přihrál ho Matoušovi, který mu ho jeslemi bránícího hráče vrátil před bránu, kde již byl Honza sám před brankářem a v zakončení se nemýlil. Přímá, prudká a přesná střela do pravé, horní části brány posunula vedení na naší stranu…1:0…V prvním poločase se již nic vážnějšího nestalo a my šli na střídačku odpočívat. Ukázalo se, že má každý z nás jiné odpočívací taktiky k nabrání nových sil před pokračováním zápasu. Gólman Honza Mach zaháněl nervozitu a nabíral sílu z porce velkých hranolek od McDonalda, Tomáš si dopřával svojí tradiční cigaretku a Vojta, nejzkušenější obránce týmu, opět povzbuzoval spoluhráče tvrzením, že „určitě ještě aspoň jednoho dostaneme“. Nejlépe si to však stejně zařídil František Tománek, který si přivedl na zápas fanynku a o poločase tak měl ze všech největší luxus a dalo by se říci, že až nadstandardní péči.

Druhý poločas začal ve stejném duchu jako ten první, ovšem to se mělo záhy změnit. Náš první kontakt s míčem sice zaváněl silným profesionalismem, kdy jsme si sérií přesných přihrávek na první dotek poradili se soupeřem, který začal napadat naší rozehrávku, ale po chvilce jsme se vrátili opět do našich starých kolejí. Zápas to byl rychlý, soupeř aktivní a technický a bylo velice znát, že jde o tým, který kdysi válel sedmou ligu. Největší problémy nám činil hráč robustnější konstrukce s číslem 14, který se po jedné koupeli v louži označil za nejšpinavějšího hráče. Šance byly na obouch stranách, byla vidět řada rohů a nebezpečných autů. Po jednom z rohů, jsme zkoušeli zakončit podobným způsobem, jako se nám to povedlo proti krabici, kdy Fanda Tománek přihrál na krátko Matoušovi, ale ten tentokrát povedenou a razantní střelou bránu přestřelil. Na druhou stranu Fanda po rohovém kopu, který pro změnu zahrával Matouš Kostlivý, netrefil ideálně míč, který těsně přeletěl hlavy obránců a spočinul na Tománkově levé noze, který ovšem z“ voleje“ netrefil. Matouš, který si všiml nevole Honzy Sýkory chodit pro míč a napadat soupeře v oblasti louže utrousil na toto téma jistou poznámku, na kterou Honza reagoval pouze slovy: „Když já jsem takovej čistotnej a todle je fakt moc“. Deset minut před koncem se udála zřejmě rozhodující situace celého zápasu. Matouš se dostal do situace, kdy běžel sám proti brankáři, který po celý zápas brilantním citem pro vyběhnutí podobné akce mařil a učinil tak i nyní, Matouš si však částečně i díky nezapískané ruce (ruka byla u těla a míč byl zasažen rukou a bokem) s brankářem poradil, nicméně hrozilo zblokování přímé střely dobíhajícími obránci a tak Kostlivý zahrál povedený lob na bránu, aby případnému zblokování střely zabránil. K překvapení všech však jeden z dobíhajících obránců, do brány pomalu se snášející míč, nesmyslně rukou odhodil kamsi mimo hřiště. Za protestů dudlíků, kteří proklamovali ruku, byla hráči, který má patrně velice rád volejbal, udělena červená karta a nařízena penalta proti bráně Odpadlíků. Matouš, zhrzen odepřeným gólem se k ní suveréně postavil, ale stejně tak se k míči hrnul i Vojta Sedmidubský. Matouš, který se cítil ukřivděn za nevstřelení branky a na penaltu si velice věřil, Vojtu zkoušel přesvědčit, aby ho nechal si penaltu kopnout, když už si jí vlastně vybojoval a Vojta už skoro vypadal tomuto řešení přístupný, i když se stále podivně šklebil tomuto nápadu, v tom se však proti Matoušovu úmyslu zahrávat pokutový kop začali vzpouzet i ostatní hráči, kteří za podivných poznámek a úšklebků projevili svůj názor. A tak Matouš, naštván za neumožnění koupnout si penaltu, se jen zle na všechny podíval a odkráčel kamsi stranou doufaje, že jí aspoň Vojta promění. Sedmidubský se k míči postavil a zpříma se rozběhl, aby poté míč uvedl do pohybu proti protivníkově bráně…a přestřelil. Matouš hodil ještě jeden naštvaný pohled směrem ke svým spoluhráčům a jen si v duchu říkal, cosi neslušného. Zápas tak pokračoval dále a my měli výhodu jednoho muže v poli. Ovšem jak je naším dobrým zvykem, proti čtyřem hráčům nám to prostě nejde. Mohli jsme tak po zbytek zápasu vidět plno gólových situacích, které však většinou naše útočné duo Wágner – Tománek, nezrealizovalo podle jejich představ a tak jsme mohli vidět plno finálních nepřesností, sklouznutí míče, nebo prostě obraný zákrok, který útočnou snahu zmařil. Ba co víc…dokonce jsme mohli inkasovat vyrovnávací gól, po nepovedené kličce Matouše, kdy se Lukáš ocitl proti dvoum útočícím hráčům. Jeho obranářský parťák byl tou dobou na opačném konci hřiště podporujíc útok, takže to bylo vše jen na našem hráči s bizardním účesem alá americký indián, což ještě umocňoval fakt, že byl pomalován škvárovými válečnými barvami. Lukáš Nikl se ukázal jako vynikající obránce a nebezpečnou situaci zachránil. Závěr poločasu tak byl v naší režii a až v poslední minutě zápasu přišla ta zlatá tečka. Matouš Kostlivý opět pronikal k protivníkově brance, když mu svým dokonalým vykrytím prostoru zkomplikoval střeleckou pozici. Matouš brankáře lehkým míčem obhodil a František Tománek, dobíhající na zadní tyč, tak měl situaci, kterou přesně on potřebuje a dokáže zužitkovat, situaci ze které se většinou nemýlí…a nemýlil se ani tentokrát a míč do prázdné brány skutečně zametl...2:0… Tímto gólem byl až symbolicky zápas ukončen a my mohli jít domů s další výhrou, ikdyž vydřenou, na našem kontě, což nám zaručovalo setrvání na prvním místě v tabulce 8.L ligy.

První gól v této sezoně si tak na své konto připsal Jan Sýkora i František Tománek, který zatím skóroval jen v ligovém poháru, díky němuž v něm i nadále setrváváme. Na obě branky nahrával Matouš Kostlivý, který byl i u zlomové situace z 50. Minuty. Máme tak v půlce sezony dobře nakročeno k postupu do sedmé ligy a pokud nepřijdou nějaké nečekané události, nebo bodové odpočty, tak bychom se mohli opět do sedmé ligy vrátit.

SOUHRN:
         15‘ - J. Sýkora (Kostlivý)
        50‘ – neproměněná penalta Vojta Sedmidubský
        50‘ – Červená karta Odpadlíci
            60‘ - F. Tománek (Kostlivý)

Made in Matouš
Poslední komentáře
28.04.2008 19:01:19: zaplať pánbůh, že si tu pencli Matouši nekopal- ještě by ses zranil, znáš se,...